VIRTUÁLNÍ SÍDLA jsou logickou realitou i budoucností, ale jen ta co skutečně fungují…

V posledních měsících bylo kolem virtuálních sídlech hodně povyku, je ovšem otázka zda pro nic. Finanční úřady se intenzivně zabývají zjišťováním zda společnosti (zejména plátci DPH) na dané adrese „skutečně sídlí“, resp. zda v daném případě jde o tzv. „skutečné sídlo“, na kterém je firma kontaktní. 

Tento požadavek i kritéria vycházejí mj. z ust. § 4 odst. z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty („Směrnice o DPH“) v čl. 10 doslovně stanoví, že: „1. Pro účely článků 44 a 45 směrnice 2006/112/ES je sídlem ekonomické činnosti osoby povinné k dani místo, kde dochází k výkonu ústřední správy podniku. 2. Při určování místa uvedeného v odstavci 1 se vezme v úvahu místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku, místo statutárního sídla podniku, a místo, kde se schází vedení podniku. Nelze-li podle těchto kritérií s jistotou určit sídlo ekonomické činnosti, je určujícím kritériem místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku. 3. Pouhá existence poštovní adresy nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani.“ Nejen plátce DPH sídlící na virtuálním sídle tedy může být finančním úřadem vyzýván, aby sdělil své skutečné sídlo a následně dojde k tomu, že podnikatel bude spadat do působnosti finančního úřadu příslušného dle sídla, které uvedl, nebo které bude prokázáno. „Fyzické stěhování“ ani změna sídla v obchodním rejstříku podnikateli však nehrozí. Situace je tedy poměrně jednoduchá, využití kvalitního virtuálního sídla neznamená žádný problém, naopak, podnikatel výrazně uspoří, jelikož zasedací prostory v adrese využívá jen když chce či potřebuje, jde tedy o jakousi sdílenou kancelář, funkční adresu, na kterou lze doručovat poštu, která se k adresátovi vždy dostane,jakákoliv návštěva se kdykoliv v provozní době dozvoní, na sídle je vždy kontaktní recepce disponující kontakty na společnost a na adrese lze jak provést místní šetření firmy např. úřadem, tak uskutečnit valnou hromadu, a to ve vhodných prostorách. Uskutečnění valné hromady v sídle lze ostatně jedině doporučit, protože jdeo podpůrný argument při prokázání skutečného sídla. V takovém sídle se může navíc bez jakýchkoli potíží scházet vedení společnosti a konat rozhodovací činnost. K tomu lze dodat, že samozřejmě podnikatel není povinen být k zastižení pro neohlášené návštěvy, a to ani pokud jde o úřady, pro které je kontaktní především prostřednictvím datové schránky, a to ze zákona. Možnost úspory nákladů ocení nejen začínající podnikatelé, kteří většinou nemají ani jinou možnost. Minimalizace nákladů ale logicky zajímá i ostatní. Spousta normálních poctivých podnikatelů také buď žádnou nemovitost kam by sídlo umístili nevlastní, nebo žádnou fyzickou kancelář reálně nepotřebuje - lidé dnes ve velkém rozsahu podnikají prostřednictvím internetu, po e-mailech a se svými obchodními partnery raději zajdou na kávu, než aby se zkostnatěle scházeli stále na jedné adrese. Čím dál tím více podnikatelů ale oceňuje, že jim zároveň za pakatel profesionálním způsobem řeší poštu, telefony a oni se tak mohou věnovat důležitějším věcem. Zkušenosti z předchozích měsíců je tedy možno shrnout i tak, že aktivita finančních úřadů poněkud dopomohla rozlišit kvalitní virtuální sídla a ty méně kvalitní a že rozhodně není tedy problémem sídlit na virtuálním sídle, které splňuje požadavky zákona. Problémem ale může být využití tzv. mrtvé schránky – tedy nedostatečně kvalitní služby. Dnes už je také možné říci, že i finanční a živnostenské úřady velmi dobře vědí, že v kvalitě virtuálních sídel jsou velké rozdíly, což se v praxi projevuje i poněkud odlišným přístupem k takovému podnikateli.